Čechy
Zámek Buchlovice
Traduje se, že když si Jan Detřich z Petřvaldu přivedl v roce 1692 na Buchlov manželku italského původu Anežku Eleonoru z Colonna-Felsu, nemohl ji na hradě vytvořit prostředí, na jaké byla zvyklá, a proto se rozhodl postavit pro ni nový zámek. Opakovaně se také uvádí, že buchlovický zámek představuje typ barokní itals
ké venkovské vily. Zdá se ale pravděpodobnější, že tato dispozice měla své vzory ve Francii a středoevropské architektuře zprostředkoval její poznání vídeňský císařský architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu. Jiří Kroupa připomněl, že výstavbou zámku neztratil Buchlov obytnou funkci a nadhodil, že v Buchlovicich se jednalo spíše o jakýsi reprezentační komplement hradu. Snad tu šlo o napodobení rakouské šlechty, která si ve Vídni stavěla městské paláce a zároveň i zahradní paláce na předměstí.
Zámek Častolovice
Na místě bývalé vodní tvrze Půtů z Častolovic vybudoval Friedrich von Oppersdorf (+1615) pozdně renesanční zámek, skládající se tehdy z horní části obytné a spodní části užitkové. Roku 1694 kupuje celé panství Adolf Vratislav ze Šternberka z jehož hraběcího rodu pochází i současná majitelka zámku.
Červená lhota
Jednou z nejromantičtěji položených památek v Čechách je jihočeský vodní zámek Červená Lhota. Vyrůstá na skále, která se přehrazením údolí a vzedmutím vodní hladiny stala malým ostrůvkem. Zemanskou tvrz koupil roku 1530 Jan Kába z Rybňan a brzy na to ji přestavěl na renesanční zámek.
Dětenice
Dětenice se nacházejí v okrese Jičín, 68 kilometrů severovýchodně od Prahy. Ve 14. století v těchto místech stávala tvrz, kterou přestavěl rod Křineckých z Ronova na zámek, dodatečně doplněný mohutnou věží. Roku 1760 koupil Dětenice hrabě Jan Kristián Clam-Gallas, iniciátor zásadní pozdně barokní přestavby zámku. Přibližně o století později 
získali panství Maltézští rytíři, za nichž došlo k úpravám zámku. Později nabídli objekt k prodeji a zájem o něj projevila dokonce i španělská královna. To se však státním úředníkům ve Vídni nezamlouvalo a zámek koupil průmyslový podnikatel Adolf Bloch. V roce 1948 vyvlastnil objekt stát, který ho nechal zpustnout. Naštěstí v letech 1998 - 2001 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámku, po které byl zpřístupněn návštěvníkům.
Zámecké interiéry jsou vybaveny převážně barokním a klasicistním nábytkem a dalšími předměty uměleckého řemesla. Stěny a stropy jsou zdobeny freskami a nástěnnými malbami, některé ještě rokokovým nebo klasicistním štukem. Je zde sbírka obrazů a zbraní.
Dobříš
Rokokový zámek s výraznou fasádou upoutá při příjezdu po silnici z Prahy do Dobříše každého návštěvníka. Současná podoba zámku pochází z let 1745 - 1765, kdy přestavbu uskutečnil Jindřich Pavel Mansfeld za účasti předního 
francouzského architekta Julese Roberta de Cotta a italského tvůrce interiérů G. N. Servadoniho. Zámek je trojkřídlá patrová stavba s mansardovými střechami, na kterou navazuje francouzská zahrada s řadou soch od Ignáce Františka Platzera. Majitelem zámku je Dipl. Ing. Jerome Colloredo - Mansfeld.
Frýdlant
Mohutný, raně gotický hrad vybudoval mocný rod Ronovců, z jejichž doby pochází jádro válcové věže, která ještě dnes tvoří dominantu celé stavby. V roce 1278 přechází frýdlantský hrad v držení pánů z Biberštejnu, kteří jej rozšiřují o další objekty. Vnější podobu Frýdlantu podstatně proměnila renesance, 
především ve druhé polovině 16. století, kdy italský architekt Marco Spazio vystavěl v podhradí patrový zámek s renesančními štíty a se sgrafitovou výzdobou fasád. Již stojící objekty se vnějškově musely přizpůsobit novému stavebnímu slohu.
Hluboká nad Vltavou
Na místě dnešního zámku stával od druhé poloviny 13. století raně gotický hrad, podstatně rozšířený konce
m 15. století Vilémem z Pernštejna. Roku 1562 prodal král Ferdinand I. Hlubokou do dědičného vlastnictví pánům z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. O století později koupil hlubocké panství Jan Adolf I. Schwarzenberg, zakládající člen rodové větve, která působila v jižních Čechách bezmála tři sta let.
Na přání knížete Adama Františka, Adolfova vnuka, přestavěli na počátku 18. století P. I. Bayer a jeho nástupce A. E. Martinelli zámek do podoby barokní.
Zámek Náchod
Vysoko nad městem se vypíná majestátní komplex budov náchodského zámku. Již ve 13. století mu předcházela stavba středověkého hradu, jenž strážil stezku vedoucí z česko-slezského pomezí. Zakladatelem hradu i města byl roku 1254 Hron z Náchoda. V letech 1544-1621 patřilo panství rodu Smiřických, kteří přebudovali hrad v renesanční zámek. Již za Trčků (1632) došlo k prvnímu zesílení opevnění. Po známé 
chebské vraždě Albrechta z Valdštejna, Erdmana Trčky a jejich druhů daroval císař Ferdinand II. roku 1634 náchodský zámek italskému generálovi Octaviu Piccolominimu, který v něm zřídil své rodové sídlo. Aby splňovalo funkci pevnostní i reprezentativní, povolal Piccolomini G. Pieroniho a plukovníka de la Crona, kteří vypracovali projekt opevnění. Práce na fortifikacích i zámeckých budovách vedl Carlo Lurago.
Zámek Nové Město nad Metují
Zámek vznikl z pozdně gotického hradu, založeného v roce 1501 J. Černčickým z K
ácova, v letech 1558-1568 rozšířeného do čtyřkřídlé, renesančně upravené residence Stubenbergů.
Hrádek u Nechanic
Zámek ve stylu romantické gotiky dal v letech 1839 - 1857 postavit František Arnošt hrabě z Harrachu. Práce na této reprezentativní novostavbě vedl vídeňský architekt Karel Fišer, kterému za předlohu posloužil zámek Crewe Hall v anglickém
Cheshire. Podle Fischerových návrhů byla provedena i výzdoba zámeckých interiérů, na které se podíleli například kameník Josef Kranner a sochař Josef Max.
Jaroměřice nad Rokytnou
Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou patří ve středoevropském prostoru k nejmohutnějším architekturám první poloviny 18. století. Původní středověká tvrz 
byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek, pohlcený pozdějšími budovami.
Jindřichův Hradec
Původní hrad založil Jindřich z rodu Vítkovců na počátku 13. století. Vlivný renesanční velmož Jáchym z Hradce započal v polovině 16. století s přestavbami méně významných budov starého hradu a po víceleté přestávce pokračuje stavební ruch i za Jáchymova syna Adama II. z Hradce, kdy celý areál získává vrcholně renesanční podobu. Svou velikostí a nádherou 
zastínilo sousední budovy na hlavním nádvoří tzv. Nové stavení Adamovo, projektované A. Ericerem, které dokončil roku 1587 Baltazare Maggi, podle jehož plánů vznikly další stavby v zámeckém areálu. Nejvýznamnější z nich je tzv. Rondel s velkolepou vznosnou klenbou a zlacenou reliéfní dekorací interiéru. Nádvoří uzavřely tzv. Velké arkády a v protějším rohu architektonicky odlišné Malé arkády.
Kačina
Nejvýznamnější klasicistní architekturu v Čechách nechal budovat od počátku 19. století Jan Rudolf, hrabě Chotek. 
Projekt vypracoval Ch. F. Schuricht, podíl na výsledné podobě slohově čisté novostavby měli rovněž J. Fischer a její stavitel J. F. Joendl. V celkově střídmém členění široce rozevřeného zámku zaujmou především monumentální kolonády v oblých spojovacích křídlech a portiky 
uprostřed hlavní zámecké budovy a bočních pavilonů.
Zámek Lednice
Bohatý stavební vývoj současné romantické stavby byl
již od středověku spjat s významným rodem Liechtenštejnů, kteří od 18. století využívali Lednici k reprezentačním účelům. Zámek se proto několikrát pozměnil podle dominujících stavebních slohů.
Trója
Václav Vojtěch, hrabě Šternberk, si nechal od roku 1679 stavět v Tróji letní sídlo. Zámek vystavěl S. Carlone podle projektu J. M. Matheye, třebaže ten při svých návrzích nepochybně musel respektovat již rozestavěný půdorys podle původního plánu architekta G. D. Orsiho. Sochařskou výzdobu zahradního schodiště zhotovili drážďanští umělci Jiří a Pavel Heermannové po roce 1685. Souběžně se zámkem vznikala zahrada.
V zámeckých interiérech, z nichž některé mají hodnotnou výzdobu, si lze prohlédnout výstavu českého umění 19. století a dále historické kostýmy ze sbírek Uměleckého muzea. Nově instalovaná expozice, upomínající na dobu Marca Pola, přibližuje návštěvníkům dálný východ ve starých tiscích a mapách.
Nové Hrady
V okrese Chrudim, asi 10 kilometrů jižně od Vysokého Mýta, se nachází městečko Nové Hrady. Kdysi nad ním stával gotický hrad, ze kterého však zůstaly jen málo zřetelné zbytky. Důstojným nástupcem hradu se stal rokokový zámek, někdy označovaný jako "Malý Schönbrun". Vídeňská rezidence habsburských císařů je sice mnohem větší, ale průčelí obou zámků mají řadu podobných prvků a Nové Hrady vznikly jen o několik let později než slavný zámek císařovny Marie Terezie.
Základní návrh patrového zámku v Nových Hradech zhotovil prý sám stavebník, hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré, podrobné plány vypracoval architekt Josef Jäger. Hrubá stavba vznikala v letech 1773 - 1778, přičemž na její průběh dohlížel osobně pan hrabě. S výsledkem mohl být spokojen. Patrový zámek s mansardovou střechou má nádherné jižní průčelí z jehož konců vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla. Prostor mezi nimi je tvořen terasou s balustrádou, uprostřed otevřenou. Tudy se přichází do samotné budovy nebo opačně z ní do zámeckého čestného dvora. 
V letech 1778 - 1783 se připojily k postranním křídlům zámku dvě přízemní budovy, které sloužily jako kanceláře a byty panských úředníků. Jejich konce jsou propojeny ozdobnou zdí s monumentální vstupní bránou. Architekturu zámku, samostatně stojící zdi i vstupní bránu zdobí díla sochařů Jana Mělnického a Víta Čermáka a kameníka Ignáce Víchy. Zámeckou kapli a některé pokoje vyzdobil rokokovými štuky Josef Procházka.
Potomci pana hraběte vlastnili zámek až do roku 1903. V letech před druhou světovou válkou nechal pan Cyril Bartoň z Dobenína celou stavbu opravit, na další rekonstrukci však musely Nové Hrady čekat až do konce tisíciletí. Nyní jsou hlavní zámecké interiéry přístupné veřejnosti. Jejich hodnotu navyšuje postupné obohacování dalším mobiliářem a sbírkami. Zámek je obklopen zahradou na kterou navazuje park.
Orlík
Hrad byl založen kolem poloviny 13. století. Tvořil jej nejprve nevelký palác, chráněný z přístupové strany hradbami a trojicí obranných věží. Požár, který Orlík zničil roku 1508, a následné vymanění hradu z manských závazků podnítilo rozsáhlou 
pozdně gotickou přestavbu. Asi před rokem 1588 vlašský mistr Augustin Orlík renesančně upravil.